Ukázka z knihy "Sbíráme mince" od Pavla Frouze, která vyjde počátkem roku 2010 v v nakladatelství „Dokořán“

www.frouz.cz

 

Ukázka z kapitoly „USPOŘÁDÁNÍ SBÍRKY“

 

Kam s nimi? Tato nerudovská otázka napadne každého začínajícího numismatika, který shromáždí svoji první stovku mincí. Numismatická sbírka by neměla být jenom chaotickým  nahromaděním numismatického materiálu, ale vyžaduje nějaký, byť alespoň minimální, řád. Povězme si tedy něco o možnostech ukládání mincí, které máme v českých poměrech počátku 21.století.

 

Mincovní kabinety, mincovní skříně a mincovní skříňky

 

Jedná se o tradiční a bezesporu o nejvhodnější ukládání starých a vzácných mincí. Mincovní skříně známe již několik století, nejkrásnější se vyráběly asi v druhé polovině 19. a počátkem 20. století. Mincovní kabinety s prosklenými vitrínami a skosenými platy s mincemi najdeme zejména v muzeích. V depozitářích muzeí se obvykle nacházejí spíše obyčejné mincovní skříně či krabice se sáčky obsahujícími mince. Menší dřevěné či překližkové mincovní skříňky si někteří numismatici nechávali a nechávají dělat na zakázku. V podmínkách reálného socialismu si je někdy vyráběli doslova na koleně.

 

Mincovní skříň má obvykle charakter sekretáře, v němž jsou jednotlivé zásuvky s platy obsahujícími mince. Jednotlivá plata obsahují políčka na mince. Tradičně se dělí na několik velikostí dle předpokládaných velikostí uchovávaných mincí - např. tolarové, půltolarové a krejcarové. Plata bývají někdy vykládána sametem, aby mince na nich lépe vynikly.

 

Dnes asi nejvíce dostupné jsou menší mincovní skříňky u plastu. Ty se dají koupit buď jako komplet nebo (častěji) jako stavebnice jednotlivých plat, která do sebe zapadají a dají se na sebe skládat do výšky a jsou navrchu zakryta průhledným krytem. Pořízení takové skříňky však není nijak lacinou záležitostí. Skříňka, do které se vejde např. kompletní sbírka Československa, včetně Slovenského státu a protektorátu vyjde v trošičku luxusnější úpravě i na více než pět tisíc korun.

 

Mincovní skříně a mincovní skříňky mají podle mého názoru následující výhody a nevýhody:

 

 

VÝHODY

+  mince se v nich nepoškozují, mají kolem sebe prostor a mohou „dýchat“

+  na políčku je dost místa pro papírovou popisku

+  mince jsou snadno přemístitelné, sbírka se dá bez problémů přeorganizovat

+  v případě mincovních skříní lze vyrobit jednotlivá plata na míru

+  mincovní skříň lze v případě potřeby zabudovat i do velkého skříňového trezoru

 

NEVÝHODY

- k mincím je špatný přístup, musí se vytahovat jednotlivé zásuvky

- vždycky je vidět jenom jedna strana mince – starší numismatici proto někdy (zejména jde-li o typovou nikoliv ročníkovou sbírku) sbírají všechny běžnější mince dvakrát (jedna mince je pak ve sbírce vystavena lícem, druhá rubem)

- uložení obsáhlejší sbírky mincí v mincovních skříních je velmi náročné na prostor, u skříněk je sice prostorová náročnost menší, ale také nejsou nijak zvlášť skladné

- velká mincovní skříň je nábytek, musí se tedy tak k ní taky přistupovat – vyžaduje údržbu

- značná pořizovací cena

 

Mincovní kufříky

 

Jde o jistou mobilní obdobu moderních mincovních skříněk. Jednotlivá, obvykle umělohmotná či lepenková, plata s mincemi jsou nad sebou poskládány do kufříku. Kufřík se dá většinou zamykat, vypadá často jako běžný úřednický kufřík.

 

Mincovní kufříky mají navíc oproti mincovním skříňkám následující výhody a nevýhody:

 

VÝHODY

+  jsou vhodné zejména pro přenášení vzácnějších mincí na prodej či na výměnu na různých numismatických burzách (plata se z kufříku snadno vyndají a hned máte efektní prodejní „výklad“)

+ relativní skladnost

 

NEVÝHODY

- mince se při přenášení kufříku pohybují a mohou se případně i poškodit

- pořizovací cena

 

Papírové a umělohmotné sáčky, „sbírka v krabici od bot“

 

Dříve poměrně dosti rozšířenou, dnes však pouze okrajovou, metodou uchování minci jsou papírové lepené sáčky. Každý stát je např. umístěn ve zvláštní papírové nebo lepenkové krabici (např. od bot nebo vyrobené za pár korun na míru v knihárně), kde jsou v jednotlivých sáčcích umístěny mince. Určitou obměnou jsou dneska umělohmotné sáčky na léky s jakýmsi zipem, přes něž je na mince vidět – u těchto sáčků je však třeba dát pozor na jejich kvalitu, aby v nich nedocházelo k zelenání mincí – viz vysvětlení u alb. Na mé internetové stránce si můžete stáhnout zdarma šablonu, podle které si můžete papírové sáčky snadno sami vyrobit. Tato šablona obsahuje navíc i předtištěnou popisku.

 

Ukládání mincí v sáčcích má následující výhody a nevýhody:

 

VÝHODY

+  mince se v papírových sáčcích nepoškozují, mají prostor a mohou „dýchat“ (to ale ne vždy platí pro sáčky umělohmotné)

+ na papírový sáček je možné přímo napsat popisku mince, do umělohmotného sáčku je ji možno vložit nebo na něj nalepit

+  mince jsou snadno přemístitelné, sbírka se dá bez problémů přeorganizovat

+  minimální pořizovací cena - i výrazně pod 10 haléřů na minci!

+  prostorová nenáročnost

 

NEVÝHODY

- k jednotlivým mincím je špatný přístup, přes papírový sáček není na mincí vůbec vidět, při prohlížení je třeba každou jednu minci vyjmout

- zkuste omylem o takovou krabici plnou mincí zavadit a mince rozsypat – je to dost nepříjemné, i když jde o sáčky se zipem, ale pokud se mince vysypou i ze sáčků, máte o zábavu na večer postaráno

 

 

 

 

Mincovní alba a kroužkové zásobníky

 

Nejmodernějším, a vzhledem k rozšířenosti a značné dostupnosti rovněž i nejrozšířenějším, způsobem ukládání (zejména moderních) mincí jsou různá mincovní alba v podobě knih obsahující listy z měkkého plastu, do nichž lze ukládat jednotlivé mince.

 

Tato alba jsou trochu podobná album filatelistickým, mince jsou však do nic ukládány tak, aby nevypadávaly. Numismatických alb existuje mnoho druhů. Některé mají pevné listy jednoho rozměru, jiné jsou založeny na principu kroužkových bloků a listy několika rozměrů se dají poskládat v různé souslednosti. Rovněž podoba listů a způsob ukládání mincí v albech jsou různé. Některé listy obsahují vysouvací kapsičky, u většiny alb dostupných v ČR jsou kapsičky pevné. Posledně zmiňovaný typ je nejběžnější, proto si o něm povězme trochu víc. Základem je speciální kroužkový blok, který obsahuje listy, do nichž lze zařadit mince. Jednotlivé listy jsou o něco větší než klasický formát A4 a existují ve třech velikostech. Na jeden list se vejde buď 12 nebo 20 nebo 30 mincí. Základní album obsahuje 3 listy pro 30 mincí, 3 pro 20 mincí a 4 pro 12 mincí. Listy k albu se dají dokupovat i samostatně. Nejpraktičtější (a relativně nejlevnější) jsou listy na 30 mincí. Tato alba se v Československu nabízela už před převratem. Některé druhy listů (naštěstí ne všechny!) však byly vyrobeny z nekvalitní umělé hmoty a mince v nich po čase oxidují – typicky vystupuje na povrch měděnka, mince zelená nebo po minci zůstává v políčku po čase viditelný nahnědlý obtisk. Alba i samostatné listy prodávané v současné době už těmito nešvary většinou netrpí. Starší alba obsahovala kroužkový blok  se 4 úchyty (analogicky listy měly 4 otvory), novější alba jsou se 3 úchyty a nové listy buď se třemi otvory nebo jsou univerzální, aby se daly použít i ve starších albech.

 

Beze sporu největší výhodou mincovních alb, kromě jejich dostupnosti a přenositelnosti, je, že je možné dívat se na uskladněné mince ve sbírce komplexně – na obě její strany, a to bez toho, že by mince musela být z alba jakkoliv vyndávána. Poněkud složitější je umístění popisek – v zásadě lze uvažovat buď o zařazení popisky do vedlejšího políčka nebo její napsání na listy papíru oddělující jednotlivé albové listy či do pošetky pod minci. Tehdy však odpadá největší výhoda, viditelnost obou stran mince. Při napsání popisky na oddělující papír se zase komplikuje snadná přeorganizovatelnost sbírky – popisky se musejí v případě přesunutí mince přepisovat.

 

V zásadě lze konstatovat, že použití alb je vhodné zejména pro ukládání moderních mincí z celého světa, které nevyžadují mnoho popisů. V takovém případě často postačuje označení státu či území, na němž následující mince platí, a v některých případech (např. u mincí z Orientu bez popisů v latince) nominál a rok vydání.

 

Použití alb na mince má následující výhody a nevýhody:

 

VÝHODY

+ ve sbírce jsou vidět obě strany mince

+ relativní cenová dostupnost (album na 198 mincí stojí pod 300 Kč)

+ možnost přikupování dalších listů

+ velmi snadné manipulování se sbírkou

+ relativní prostorová nenáročnost na uskladnění sbírky

+ alba jsou velmi vhodná zejména pro sbírku moderních mincí z celého světa

 

NEVÝHODY

- mince ve straších typech albových listů oxidují

- složitější umístění popisek